| Anotace: | Muži spisovatele Karla Pecky umírají na hlad, zimu, vyčerpání, důlní závaly, radioaktivní záření, šikanu bachařů, na vyčerpání z otrocké práce, při útěku nebo zradou spoluvězně považovaného za kamaráda. Přeneseně pak také na kompromis a ústup od původních zásad v důsledku neúprosného, vytrvalého tlaku ze strany věznitelů.
Muži Určení K Likvidaci, takzvaní MUKLové, však také přežívají a morálně rostou. Díky přátelství, solidaritě, osobní statečnosti a ochotě pomoci druhému až na úrovni vlastní sebeoběti.
Soubor devíti povídek pod názvem Na co umírají muži , napsaných ještě v době autorova věznění v 50. letech na uranovém lágru Bytíz, obsahuje kus z obojího. Krystalicky čisté zlo se objeví například v povídce Jistota, aby bylo vystřídáno nezištnými, téměř nadlidskými skutky přátelství v závěrečných textech Měsíční světlo a Konfrontace.
Povídky Na co umírají muži, obsahově drsné a syrové, formálně propracované a vybroušené, pojednávají o chování člověka v extrémních podmínkách komunistických pracovních táborů. O temných, ale i „až zázračných“ stránkách lidské povahy, které teprve v mezních situacích dostávají prostor se plně projevit.
Poprvé vyšlo v roce 1968 v nakladatelství Mladá fronta.
| |
