| Anotace: | Václav Havel byl mužem slova a pera. Dávno předtím, než ve svém prvním prezidentském projevu oslovil obyvatelstvo větou „Naše země nevzkvétá“, objevil v sobě schopnost dříve a přesněji než jiní pojmenovat situaci, v které se společnost nacházela. V šedesátých letech lidé s nadšením chodili do divadel na jeho absurdní hry, v kterých tématizoval plytkost soudobého jazyka, především toho, kterým se snažila kontrolovat situaci tehdejší stranovláda. V sedmdesátých letech, v nuceném disidentském ústraní, se vypracoval v brilantního esejistu, jehož hlavním tématem tentokrát byl především oportunismus takzvaného obyčejného člověka. Svou schopnost komplexně myslet a myšlené pregnantně formulovat Václav Havel osvědčil i za převratu v listopadu 1989. Udělala z něho vůdce revoluce. A kdo pamatuje roky, kdy byl prezidentem, ten si vzpomene, že i tehdy se na Havlova slova čekalo. Byl schopen vyjádřit, nač jiní pouze mysleli nebo co tušili. Vyjádřit to nejenom za sebe, ale i za ně. Po mnoho let dokázal být člověkem, který slovy ostatní spojoval.
Čtou Ladislav Špaček a Lukáš Hlavica. | |
