| Anotace: | Kniha se věnuje vztahům zahraničních majitelů půdy a československého státu v období mezi oběma válkami. Protože cizinci povětšinou šlechtického původu vlastnili v ČSR po první sv. válce zhruba pětinu veškeré půdy, šlo o skupinu, se kterou bylo třeba počítat při provádění pozemkové reformy. Autor tak odpovídá na otázku do jaké míry se snaha o omezení velkostatků promítala do bilaterálních vztahů ČSR s vybranými státy(Německo, Rakousko, Švýcarsko, Velká Británie a Francie) a jak konkrétně byla reforma realizována. Uvádějí důvody, proč jí byly velkostatky vlastněné zahraničními osobami až na vyjimky zasaženy poměrně mírně, a dále objasňují nezanedbatelné rozdíly v zacházení s majiteli s ůznou státní příslušností. | |
