| Anotace: | Ve dvacátém století se značná část inteligence, a to zdaleka nejen české a slovenské, nechala unést vizí spravedlivé společnosti sobě rovných lidí a dala se do služeb komunismu, který tuto utopickou představu budoucího uspořádání mezilidských vztahů nabízel. Příslušníci inteligence tak ve velké míře podlehli ideologii, jejímž jménem byly napáchány mnohé zločiny, navzdory tomu, že by díky svému vzdělání a rozhledu měli být odolní vůči sice svůdným, nicméně nerealistickým a ve své podstatě nebezpečným idejím. Na otázku, proč tomu tak bylo, se snažili a snaží odpovědět bývalí stoupenci tohoto hnutí, kteří se s ním dříve či později rozešli. Toto téma je však též relevantním a důležitým předmětem odborného zkoumání, k němuž má přispět i předkládaná publikace.
Její první část tvoří příspěvky Roberta Kvačka, Jana Rychlíka, Vlasty Jaksicsové a Norberta Kmetě věnované problematice intelektuálů a jejich vztahu ke komunistické straně a jí nastolenému režimu, a to i v mezinárodním kontextu. Druhý blok obsahuje studie vztahující se k jednotlivým osobnostem, významným komunistickým intelektuálům – Zdeňku Nejedlému (autor Jiří Křesťan), Pavlu Reimanovi (David Kovařík), Ladislavu Novomeskému (Ján Gavura), Milanu Hüblovi (Zdeněk Doskočil) a Ľubomíru Liptákovi (Adam Hudek). Poslední třetí blok je vyhrazen příspěvkům zabývajícím se možností využití daného tématu pro didakticko-pedagogické a popularizační účely. Jaroslav Pinkas se věnuje ideologické prezentaci intelektuála v komunistické propagandě, především v normalizační filmové a televizní tvorbě, a možnosti využití tohoto tématu ve výuce dějepisu. Studie Petra Kopala popisuje roli filmu a televize v komunistickém systému a podává nástin základní typologie filmových a televizních obrazů intelektuála. Kamil Činátl zaměřil svůj článek na roli Národního divadla jako místa paměti českého národa. | |
