| Anotace: | Už po více než tri staletí odmerují cas na bývalém
hradcanském predmestí zvonky zavešené v lucerne
štíhlé svetlé veže s medenou cibulovitou strechou.
Pražská Loreta. Jejím stavebním — a vlastne i
„ideovým“ — jádrem však není malebná zvonice, nýbrž
Svatá chýše, umístená na nádvorí a zasazená do
souboru ochozu, ambitu a kaplí.
Lorety, snad nejznámejší poutní místa krestanského
sveta, byly nevelké domky stavené jako presné kopie
„Svaté chýše“ v italském mestecku Loreto. Verilo se, že
je to onen nazaretský domek, v nemž žila svatá rodina
a kde archandel Gabriel zvestoval Panne Marii
narození Kristovo. Domek prý koncem 13. století
prenesli z palestinského Nazareta andelé do
vavrínového háje poblíž Ancony, aby jej uchránili pred
Saracény… K „loretánské chýši“ pricházeli rok co rok
též nemocní poutníci prosit za své uzdravení. Casto to
byla jejich jediná nadeje, zvlášt v casech velkých
epidemií, kdy smrt byla u nemocných castejší
návštevou nežli lékar a kdy lékárníci v obavách z
nákazy podávali léky jen pootevrenými dvermi a v
kovových kleštích… | |
